Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

To nejlepší z našeho menu

“Tisíc lidí, tisíc chutí,” říkávala babička a měla pravdu. Jelikož byla kuchařka, něco o tom musela vědět. Trefit se jednomu do chuti stejně jako do vkusu, může být docela ošemetná záležitost. Proto jsme si pro vás připravili něco speciálního. Pokusíme se vám v následujících řádcích přiblížit jednotlivé kousky z naší seriálové nabídky tak, aby se nestalo, že křehké duše půjdou omylem na drásavé drama plné krve a děsu nebo ostřílení milovníci sociálních dramat na příliš uvolněnou srandu o dospělácích. Výběr samozřejmě nemusí být žádné dogma, třeba nakonec sami uznáte, že si zrovna dneska dáte rádi něco ostřejšího. Hlavní je znát dopředu povahu složení.

Začneme zlehka. Asi nejjemnější, co do výrazu, žánru a nálady můžeme nabídnout je Pro a proti (DK, 2018), svěží příběh o páru bývalých podvodníků, kteří se, i přes dnes již spořádaný rodinný život, odhodlají k poslední akci. Francouzské Mytho (2019) se též drží rodinného prostředí, co do dramatičnosti už ale trochu přitápí pod kotlem. Pořád se však seriál o Elvíře, která se rozhodne dát své apatické a nevděčné rodině lekci, drží mezi lehčím materiálem.

O kus ostřejší story najdete mezi seriály, které se věnují společnosti, postavení a obecně dnešnímu žití. Realitu čerstvě dospělých výstižně odráží, často bez příkras, finští Dospěláci (2019) a Mladé a nadějné (2015) z Norska. Humor nechybí ani jednomu. V prvním případě sledujeme život hipsterů glosující svět a ve druhém se trojice mladých holek snaží neztratit ve svém rodném městě a samy v sobě. To hrdinové Generace B (2017, BE) berou chod věcí do vlastních rukou a v čase blízké budoucnosti rozpoutávají boj o svůj životní prostor pěkně postaru, partyzánskou guerillou.

Ryze rodinné téma spojuje strhující norské Dvojče (2019) a anglické Kiri (2018). Tady se už ale dostáváme na tenčí led a atmosféra začíná houstnout. Tvůrci těchto seriálů ví moc dobře, jak budovat napětí a nebojí se to používat. Drama je všudypřítomné.

A od napětí je to jen kousek k detektivkám. Bez nich to nejde a my mezi nimi našli skutečné perly. Milovníkům krimi doporučujeme mnohovrstevnatý chorvatský Úspěch (2019) nebo jedinečné české Zrádce (2019). Chytré zápletky vás budou bavit.

Pátrání a dedukce dala vzniknout i jakémusi subžánru, kdy je děj postaven na zlomovém momentu zmizení. Přesně tak je tomu v ukrajinském počinu Na schovávanou (2019), kde se ze zamčeného bytu ztratí malá holčička. Pomalé tempo a pečlivé detaily vás doslova přikovají k obrazu.

S detektivním žánrem ještě chvilku zůstaneme. Jen to vezmeme trochu odzadu. Novinka HBO Bez vědomí (2019) řeší příběh z konce osmdesátých let, takže čekejte špionážní drama československých reálií. Zajímavé geopolitické srovnání se nabízí s ruským Zatemněním (2018), vyprávějící příběh válečného veterána, který se snaží začlenit do chaotických 90. let.

Pokud dáváte přednost výraznější obraznosti, hravosti a děj může mít abstraktnější formu, rakousko-německá minisérie M – Vrah mezi námi (2019) vás nadchne. Lynchovská koláž potěší fanoušky tvorby F. Langa i temné stylizace.

Jistě cítíte, že je načase trochu odlehčit. Nejlépe příběhy o těch, co se ještě plácají v nepodstatných problémech a jsou záviděníhodně bezstarostní. Tato nadsázka skvěle sedí na britské Skins (2007) nebo norský SKAM (2015). Obě dospívající partičky středoškoláků procházejí svým bouřlivým obdobím v jiné zemi a v různé době. To hlavní mají ale společné. Moc toho ještě neví, reagují zbrkle a často nepřiměřeně. Jdou od problému ke komplikaci, srandu si ale nesou s sebou.

Sekci seriálů nejen pro mladé uzavírá kanadská sonda do života čerstvě dospělých Slyšíte mě? (2019). S hrdinkami se tvůrci nepářou, osud k nim taky nebyl dvakrát milosrdný. Tíživá realita jim šlape na paty, Ada, Fabiola a Carolanne ale naštěstí mají svůj černý humor.

Kdo se naopak má víc než dobře jsou vrcholoví manažeři z norského Exitu (2019). Poznejte jejich dny na vysoké noze a zkuste pochopit jejich každodenní problémy. Víc kokainu hraje už jenom v Narcos. U štěstí se ještě na moment zdržíme. Kdo se chce podívat, jak lze rychle přijít k celonárodnímu bohatství, jděte na Šťastná to země (2018). Malinko takový skandinávský Dallas;).

Norové přišli v roce 2017 s jedinečnou odpovědí na zahlcující vlnu skandinávských detektivek a objevili žánrovou fúzi, kterou dokonale reprezentuje Stanice Valkyrien (2017), příměr s norským Breaking Bad nemůže být přesnější.

Před strhujícím závěrem si dovolím ještě drobnou žánrovou odbočku. Dokumentární Bauhaus (GE, 2019) a justiční thriller z Belgie Dvanáct (2019) se dají zaškatulkovat jen těžko, chybu s nimi ale určitě neděláte. Naopak se dozvíte hodně zajímavých faktů o tomto specifickém výtvarném směru nebo fungování soudní poroty.

Pro dvoudílné islandské drama Mravy (2018) se taky hůř hledá kolonka. Zajímají-li vás úhly pohledu a neodradí-li vás tabu znásilnění, tohle vás nezklame.

A na severu už zůstaneme. Švédský Gösta (2019) pracuje s tématem příliš hodného člověka a jeho dopadem na okolí. Skrze komediální podobenství trefně vykresluje dnešní Švédsko.

Poslední řádky pak budou patřit třem skvostům, klenotům norského smyslu pro humor.

Nejstarším kouskem je Lilyhammer (první série z roku 2012), dnes již kultovní norský Kmotr ve vtipném kabátě. Vypráví příběh o tom, jak se řeší nesrovnalosti mezi gangstery, když už vlastně zlej ani být nechcete. Styl a komedie v elegantním provedení.

Chronologicky druhým dílem jsou Seveřané (2016). Nadmíru povedená parodie děsivých masakrů ze středověké Skandinávie naznačuje, kam by se dějiny vyvíjeli, kdyby tenkrát řešili vikingové to, co my dnes. Třeba obhajoba vyzdobené helmy deklamací smyslu módního stylu, vás rozseká.

Pověstnou třešničku na dortu se pro nás stal norský Magnus (2019), asi nejujetější detektivka všech dob. Kdo neviděl, neuvěří. Bizarnosti a suchému humoru zdar!

Dobrou chuť!